Evropská jižní observatoř

V září letošního roku byla na místo budoucího interferometru ve výšce 5000 m n. m. vyvezena speciálně vyvinutým obřím transportérem první anténa. Převoz z operačního střediska ve výšce 2900 m n. m. vzdáleného od cíle 28 km trval téměř sedm hodin. Rychlost transportéru však byla během této první cesty výrazně omezena, v budoucnu dosáhne až 12 km/h. Podmínky na náhorní plošině Chajnantor jsou sice ideální pro astronomická pozorování, ale z důvodu výrazného nedostatku kyslíku velice obtížné k jakékoliv práci. Proto jsou antény sestavovány a testovány v níže položeném operačním centru a teprve poté přesunuty na své místo určení. Dva transportéry budou sloužit nejen k vyvezení těchto stotunových kolosů nahoru na plošinu, ale i k jejich přemísťování mezi jednotlivými pozorovacími stanovišti při změně konfigurace interferometru. Aby mohly být antény na betonové základny jednotlivých stanovišť umístěny s přesností několika milimetrů, jsou transportéry naváděny laserovým systémem a vybaveny přesnými ultrazvukovými "parkovacími" detektory. Přesnost a opatrnost jsou jistě na místě, neboť brzy bude plošina Chajnantor anténami doslova zaplněna a jejich transport mezi více než dvěma sty stanovišti pak nebude vůbec jednoduchý.

V noci 21. října 2009 se uskutečnilo historicky první testovací pozorování pomocí části interferometru ALMA. Dvě antény, které již byly vyvezeny na místo observatoře v nadmořské výšce 5000 m, byly úspěšně propojeny a jejich signál, synchronizovaný s přesností na jednu piko sekundu (10^-12 s), vytvořil první interferenční obrazce dvou velice známých objektů – molekulárního oblaku v Orionu a kvasaru 3C84. Následovalo pozorování zdroje 3C454.3 na vlnové délce 0.8 mm, čímž byla ALMA pokřtěna v oboru sub-milimetrových vlnových délek. Nyní již mezinárodní tým vědců a techniků netrpělivě očekává příjezd třetí antény na místo a následné prověřování dalších částí tohoto komplexního systému. Antény samotné využívají nejmodernější dostupné technologie a musí spolehlivě pracovat i v nepříznivých klimatických podmínkách, které panují v pětikilometrové nadmořské výšce chilských And. Navzdory silnému větru a změnám teploty v rozmezí -20 až +20 st. C, musí jejich povrch zachovávat svůj téměř dokonalý tvar s přesností lepší než 25 mikrometrů, což je méně než tloušťka lidského vlasu.