Na tomto dnes zveřejněném snímku pořízeném Evropskou jižní observatoří je v jemných detailech zaznamenána slabá mlhovina NGC 1788, kterou naleznete v temném a často opomíjeném koutě souhvězdí Orion. Ačkoliv tento mlhavý obláček je od jasných hvězd Oriona poněkud vzdálen, jejich mohutný vítr a intenzivní záření přesto mají na mlhovinu výrazný vliv. Tvarují ji a vytvářejí tak podmínky pro vznik desítek mladých sluncí.
Pozoruhodný záběr, který dnes zveřejnila Evropská jižní observatoř, zachycuje hvězdokupu NGC 346 s mlhovinou. Ta představuje nejjasnější místo zrodu nových hvězd v sousední galaxii – Malém Magellanově mračnu vzdáleném od nás 210 tisíc světelných let směrem do souhvězdí Tukana.
Po letech úspěšného schovávání byly konečně nalezeny prvotní hvězdy mimo Mléčnou dráhu. K ukončení této astrofyzikální ‘hry na schovávanou’ s nejstaršími hvězdami v našem galaktickém sousedství přispěla nová pozorování dalekohledem ESO/VLT. Přinášejí tak důležité informace směřující k porozumění těm nejranějším hvězdám, které ve vesmíru vznikaly.
V sobotu 27. února 2010 v 7:34 našeho času zasáhlo střední Chile zemětřesní o síle 8,8 stupňů. Epicentrum leželo 115 kilometrů severovýchodně od města Concepción a 325 km jihozápadně od hlavního města Santiago. Zemětřesení v zemi způsobilo oběti na životech, zranění a velké škody.
Dvojhvězda υ Sgr je nejjasnější ze čtyř známých dvojhvězd s extrémně malým obsahem vodíku v atmosféře, jejichž vývoj může skončit výbuchem supernovy typu Ia. O υ Sgr se astronomové zajímají již téměř sto let. V posledních letech sledoval tento objekt v souhvězdí Střelce dvoumetrový dalekohled v Ondřejově, Mc Kellarův dalekohled v Kanadě a interferometr VLTI v Chile. Výsledkem této spolupráce jsou dva články v časopise Astronomy & Astrophysics, ve kterých byl navržen nový model dvojhvězdy a zmapována obálka, jež celou soustavu obklopuje.
V září letošního roku byla na místo budoucího interferometru ve výšce 5000 m n. m. vyvezena speciálně vyvinutým obřím transportérem první anténa. Převoz z operačního střediska ve výšce 2900 m n. m. vzdáleného od cíle 28 km trval téměř sedm hodin. Rychlost transportéru však byla během této první cesty výrazně omezena, v budoucnu dosáhne až 12 km/h. Podmínky na náhorní plošině Chajnantor jsou sice ideální pro astronomická pozorování, ale z důvodu výrazného nedostatku kyslíku velice obtížné k jakékoliv práci.